Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
EChutnáš miA mátovýmE čajem A stále si mi tajemstvým Vím že si jen tak hrajem náhodná přátelství a Dnapadáš mě stáleA víc BludičkoE z průhonicA
Tma není jen absence světa těsně po probuení I stín je mým vlastním vtělením Opouštím tě Né navždy ale pro tuhle chvíly Jen vraždí noc a my dva jsme si zbyly A to tě děsí Já bytost z ohnivého cukru ukrutně lhostejná Já duch v tvým průhonickým bunkru je ceze veřejná Kým jsem pod tvou peřinou když myslím na jinou Čas není jen podivný pocit viny z oslnění I vým ,že splýn nejde dostat do peřiny Odpouštíš mi Né navždy ale pro tuhle chvíly žijem každý tak jak jsme si snily ale věřím ti Sme otroky slov a předsevzetí a průtrž mračen nás žene do zajetí A prostředky co ůčel světí znás dělaj dospělý ze slušných malých dětí a neodbytná bytná klepe na dveře Za ní my dva spějem k nevěře Zdalipak Dospějeme..