Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
E, A7, E, A7
EHulákat na lesy kdesi v chráněných kraA7jinách, v snách i v peřinách, EV bezprostřední blízkosti lítosti se vA7racím přes mosty, kde bouří řeka a Ečeká, až pohltí člověka v celé jeho kráse A7 a nepochopitelnosti, Ezdá se, že jsme hosty ve zlých čaA7sech.E, A7 Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména, abych zůstal tvým jediným mezi všema, náhodnýma nehodnýma...(hold nýmand)
V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku, neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku, upřímnou soustrast sounáležitosti, má soukromá pasti kurtizáno cudnosti. A7
Jsem Easi jat, daleko A7od domova, A ty rošEtěnka z žeA7bra Adamova.
Jsem asi jat, daleko od domova, A ty roštěnka z žebra Adamova. Jsem komorník v tvém předpokoji slasti, sborník citátů a citů bez tvé účasti. Samaritán, vždy když sama jsi tam. Mám strach. Tak třeba z nejistoty, z toho že nejsi to ty, kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty, jsi múzou tónotepců, jsi ryté písmo slepců. Jsem stopař, jsem slovo tajenkáře, jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře, jsem číslo co půjčenou tužkou píšeš do diáře. Nářez! Neřešitelných maličkostí, ví bůh že vášeň a výbuchy zlosti, jsou nedílnou součástí pospolitosti dvou lidí. Vidím jak visím na ocelovým lanku, jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku, vánku vlhkých nocí, stékám po tvých bocích. ref. Jsem asi jat, daleko od domova, A ty roštěnka z žebra Adamova. Jsem asi jat, daleko od domova, A ty roštěnka z žebra Adamova. Jsme dva obrysy, črty černou tuší, vzpomeň jak kdysi hledala's spřízněnou duši a teď jsi autorka příběhů pro zralé muže. Jsem bez dechu, skrytý mezi patry, hledáš útěchu - vklad je nenávratný. zatím nerozhodně, bloudíš po dně, pojď mě strhnout s sebou. Život bez hranic přesně podle slepé mapky, pořád chtěla's víc a teď to chceš vzít zpátky, má milá, marnivá má milá, mazlivá. ref. Jsem asi jat, daleko od domova, A ty roštěnka z žebra Adamova. Jsem asi jat, daleko od domova, A ty roštěnka z žebra Adamova...