Karel Kryl - Na jednu notečku

Jdu k vodě lí^Amčit na jelce, mám Škvoreckého Zbabělce a chléb a buřty v kabelce s kořalou sl^Dmadkou. když slunce vst^Eává v rumělce, zahlédnu metat kozelce zasloužilého umělce s plesnivou br^Amadkou^E.

Když v tváři r^Amumem zruměním, tu spokojím se s domněním: "Kozelce ladí s uměním jak šroubek s m^Dmatkou!" Zní z láhve nota za notou, k^Amabela zeje prázdnotou a já mám p^Eůdu pod botou poněkud vr^Amatkou, padadad^Eam padad^Amam.^E, ^Ami

Keď ide v^Amlna za loďou, pijeme vodku s Voloďou a bratstvo našich nároďov sa takto t^Dmuží, Voloďa b^Eýval barónom, teraz je z neho agronóm, má salaš hore nad Hronom a záhon r^Amuží.^E

Keď spieva sl^Amáčik primáša a čašník fľašu prináša, môj zrak s víziou sobáša zvlhne mi pl^Dmačom, keď vraví:"K^Eoniec košiarom! Predáme ^Amovce mäsiarom! Je lepšie d^Eať sa k žandárom, ako byť b^Amačom!", padadad^Eam padad^Amam.^E, ^Ami

Když pluje l^Amoďka za loďkou, chutná mi voďka s Voloďkou, on rotným je, já piloťkou, bydlíme v t^Dmanku, když měsíc sv^Eítí na Něvu jak cibulička v nálevu, jdem v maskovacím oděvu udělat b^Amanku^E.

Plá nocí š^Amarlat uhlíků, zní tlukot ran a slavíků a v bance ani rublíku, to kvůli m^Dmanku, tu vezmem zavděk nálevnou v^Amypijem vodku nelevnou a půjdem n^Eocí barevnou užíti sp^Amánku, padadad^Eam padad^Amam. ^E, ^Ami