Kamelot - Bella a Sebastián

^APaměť mě tahá za ru^A4suskáv a vláčí do dětst^Dví, na louku čtyřlíst^Hmiků, co trháš pro štěs^E7tí, a v ^Akoutě má duše dětins^A4suská, se choulí do pe^Dří, v tom tiše zakle^Hmipou a stojí u dve^E7ří.

®: ^AmiBella má a ^DmiSebastián, ^Gv proudu třpytů ^Cčekají tam, ^Fnikdo balkón ^E7neotvíral, nikdo ^A4susnezvonil k ^Anám.^Ami Úsměv důlky ^Dmido tváří hnal, ^Gv očích úžas a ^Ckdo by se bál, ^Fto nebyl sen, co k ^E7ránu se zdál, co k ^A4susránu se ^Azdál.