Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
"Vítej dDmomů, lásko mAmá" chlapec vCítá dívku svGou, "kolik dnAmí a nocí čGekal jsem tu sAmám, jak jsi v tvDmáři pobledlAmá a jak chlCadné ruce mGáš, už mi vAmíckrát nesmíš nGikam odejAmít."
®: "Musím jAmít, můj nejdražší, odkud se nGikdo nevrací, dnes rAmáno čeká nás jen loučenFí, až kohDmout noc zaplašAmí, už tě vCíckrát nespatřGím, kéž ta dnAmešní noc nekGončí svítánAmím!"
"Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý, já tě prosím, ještě úsvit nevolej, zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat, ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí." ®: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat a svým hlasem zval svítání, "ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení, brzy temná noc se v úsvit promění." "Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá, "vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát, kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné, kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?" ®: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm a v ní, lásko má, musím spát, místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám, brouky jen a červy za družičky mám."